1.
Slezská vlasti, půdo svatá,
zemi nejkrásnější všech,
tobě láska vrchovatá,
tobě poslední buď vzdech!
Hvězdou jsi nám v srdce dána,
hněv-li kolem nás a spor,
k dvěma sestrám upoutána
pásmem věkověčných hor.
2.
S nimi, vlasti, půdo svatá,
Tvůrce tebe v jedno klad;
vědomí ti dala Praha,
víru věštců Velehrad.
S nimi v slávě vrchovaté,
s nimi věčně jedno buď,
družka družku v lásce svaté
na blaženou viňte hruď.
3.
Ve spojení sester obou,
nechať slzy roníš teď,
k cíli vzlétneš krásy dobou,
jen svých práv a činů hleď!
Slávou vzplanou hor tvých lemy,
nivy rozhlaholí jas:
Bože, rodné slezské zemi,
slávu dej a sílu zas!