1.
Jsem Moravan — toť chlouba má,
kdo, rcete, otčinu mou zná?
Kdo zná ten požehnaný kraj,
ten utěšený zemský ráj?
‖: Ó Moravo — ty vlasti má,
tys země moje přemilá! :‖
2.
Zde Rostislav, zde Svatopluk
mé drahé mluvy střehli zvuk.
Zde posvátný konával děj
na Velehradě Metoděj.
‖: Ó Moravo, ó vlasti má,
tys dávnou slávou věnčená! :‖
3.
Zde Olomúc, kde Jaroslav
byl potřel Tatar vrahóv dav;
zde Moravan vždy k boji stál,
když ve zbraň volal jeho král!
‖: Ó Moravo, ó vlasti má,
tys krví otců svěcená! :‖
4.
Zde každý kraj má nový div —
zde dobrodružný lid je živ.
Ten miluje svou Moravu
a dbá o její oslavu.
‖: Jsem Moravan, k tomu se znám
a za vlast statek, život dám! :‖